Nejdříve
se podívejme na první tři odpovědi. V případě Emmy Pecháčkové se setkáváme s
argumenty odkazujícími nás do říše emocí a spekulací. Přece jenom není příliš
pravděpodobné, že by se snížením věkové hranice pro volební právo zkrátilo
mladým lidem bezstarostné dětství. Vždyť volit je v naší zemi dobrovolné a
my se tohoto práva můžeme klidně vzdát, tak jak to dělá většina oprávněných
voličů již dnes. Jestli šestnáctiletí (a sedmnáctiletí) nemají sami v sobě
jasno, je spíše otázka pro (dětské) psychology. Přesto se jedná spíše o
neoprávněnou generalizaci než o cokoliv jiného. Také předpoklad, že si začnou
své politické názory vytvářet až později, není, navzdory době a společnosti, ve
které žijeme, zcela průkazný. A že jsou mladí v tomto věku ovlivňováni
hlavně názory rodičů? Nejsou však také v období vzdoru, kdy rebelují a kdy
se vůči rodičům vymezují?
Jan
Kubáček a Marek Benda zastávají vzájemně podobný názor a tvrdí, že díky
stárnoucí populaci by zavedení nižšího věku pro právo volit „pomohlo dodržet
základní generační proporce", a z dlouhodobého hlediska jde o správnou
úvahu. Marek Benda navíc upozorňuje na částečnou trestněprávní odpovědnost
mladých. Proč by tedy neměli mít i volební právo? I kdyby jen „částečné", např.
pouze na komunální úrovni. Výpovědi obou pánů samozřejmě nepřinášejí konečné
řešení, ale jejich argumenty mohou posloužit v další diskusi jako podpora
kladné odpovědi na položenou otázku.
Čtvrtým
odpovídajícím je Michal Čermák, který se v druhé části své odpovědi
dostal k problému přehlasování prezidentského veta v případě
antidiskriminačního zákona. Že se vám to zdá na první pohled poněkud scestné?
Nemuselo by tomu tak být, pokud by byla ukázána příčinná souvislost mezi
sháněním podpory pro přehlasování veta a zavedením volebního práva pro
šestnáctileté. To by však musela otázka znít nějak takhle: „Mají zelení shánět
podporu pro přehlasování prezidentského veta v případě antidiskriminačního
zákona a zároveň ústavní většinu pro podporu zákona, který by umožňoval volit
od šestnácti let?". Ale takhle otázka nezní. Otázka, zda poté, co zelení
s podporou ostatních parlamentních stran přehlasují, či nepřehlasují
prezidentské veto, mají lobbovat za uzákonění nižší hranice pro volební právo,
není adekvátně zodpovězena. Lépe řečeno je zodpovězena, a to záporně, ale
argumentační hodnota Čermákovy výpovědi je téměř nulová. To, že by zelení
potřebovali tři pětiny všech poslanců a tři pětiny všech přítomných senátorů
pro prosazení volebního práva pro šestnáctileté, a to, že momentálně shánějí
podporu pro jiný zákon, nijak nedokazuje ani smysluplnost, ani nesmyslnost
takového návrhu.
Aby
byla jasně vidět nesmyslnost argumentu, můžeme si ho formalizovat:
Premisa1: „Zelení shánějí podporu pro přehlasování
prezidentského veta ohledně
antidiskriminačního
zákona."
Premisa2: „Zelení by potřebovali ústavní většinu
pro schválení zákona, který by umožňoval volit šestnáctiletým."
(Z textu vyplývá, že mezi P1 a P2 je nějaká příčinná
souvislost, ale ta tam ve skutečnosti chybí.)
Premisa3: „Šestnáctiletí by volili především
zelené."
Závěr: „Šestnáctiletí by neměli mít
volební právo."
P1
a P2 se vůbec nevyjadřují k tomu, zda by šestnáctiletí měli, či neměli mít
právo volit, a proto jsou irelevantní. P3 vyjadřuje emotivně podbarvený názor,
který není ničím podložený a vyžadoval by další zdůvodnění. Závěr tedy neplyne
z uvedených premis, a tudíž není dostatečně zdůvodněn.
Tedy
jediné, co jsme se dozvěděli, je, že pan Čermák zřejmě nemá rád zelené. Ovšem
na jeho stranické preference se také nikdo neptal.